Akreditační karta uzamčená na šatně zimního stadionu
aneb jak proniknout do neproniknutelné zóny – to už po druhém tréninku českého týmu může zájemcům prozradit útočník David. Náš bus se již blížil mezi zábranami k místu první kontroly, když se ze zadní části vozu ozvalo konstatování slušně přetlumočitelné asi takto: ach, jsem já to popleta, nechal jsem akreditační kartu na zimáku. Plni očekávání jsme sledovali chod věcí příštích. Kontrola byla důsledná a David opouští bus již v prostoru první kontroly. Spolu s ním odchází jeden z našich skvěle anglicky komunikujících Martinů. Pokoušíme se kontaktovat technické zázemí týmu obvykle ještě působící na šatně, leč to už je na zaslouženém obědě. Nekompletní výprava absolvuje i obvyklou druhou osobní kontrolu při stupu do olympijské vesnice a většina se odebírá přímo do jídelny. Za několik málo okamžiků se k nám připojují i oba předčasně vysazení a je jasné, že v tomto spletitém organizačním prostředí někdo předpokládal eventualitu výskytu takového jevu a do systému zavedl možnost vystavení dočasné akreditační karty s platností 24 hodin. Do té doby snad Davidovu kartu nalezneme.
